Tak zase s Vaškem slavíme. Už má 36. narozeniny a vypadá pořád stejně optimisticky. Netloustne a nepřibývají mu vrásky, nešediví mu kožich a den co den se na svět usmívá. My dva máme narozeniny spolu, já jsem sice o dekádu starší, ale věkový rozdíl nám nikdy nevadil. S Vašíkem jsme si odjakživa rozuměli. Je nesmírně trpělivý a pozorný posluchač....
Začalo léto. Velmi příjemně. S partou dobrých přátel, pozvednutým půllitrem dobrého piva v dobré hospodě. Teplý večer, jídlo na venkovní zahrádce, Jižní Morava. Co chcete víc? Ubytovali jsme se v Pasohlávkách na bývalé faře a naplánovali výlet na další den. Cítíte, jak voní čerstvě upečená pizza, domácí hamburger, smetanové houbové rizoto,...
Nedá se nic dělat, teď není čas lenošit. Brzy na jaře jsme my zahrádkáři jenom obhlíželi a plánovali. Pak jsme zabořili své rýče, motyčky a prsty do země. Piplali jsme a pěstovali, přečkali mrazíky i sucho a teď nastaly dočista ideální podmínky. Jsou velmi dlouhé dny se spoustou světla, je zalito a udělalo se teploučko. A tak veškerá živá zelená...
Ještě že žiju v Česku. Lidi tady milují turistiku a pobyt v přírodě. Pohybují se přitom převážně na vlastní pohon a tak se zdravě hýbou, dýchají čerstvý vzduch a vidí spousty krás, které z auta vidět být nemohou.
Když někoho nevidíte každý den, zbystří Vám to zrak pro různé detaily a rychle si všimnete, čím se dotyčný liší oproti tomu, jak si ho pamatujete od minule. Dokládají to obvyklé přivítací věty: Že ty jsi zhubla! Ty jsi nám ale vyrostl! Nejsi náhodou těhotná? A známe i věty neomalené, jako: Vidím, že jsi přibral. No ne, kde máš vlasy?...
Poprvé jsem šla do tanečních ve svých pětatřiceti. Bez výčitek konstatuji, že za mého mládí se v mé církvi tanec považoval za neslušnou zábavu. A tak jsem se svými spolužáky na střední ctnostně netančila, dokonce se ani nezúčastnila svého maturitního plesu. Možná škoda, ale tohle se naštěstí dalo dohnat.
Více básník a méně písničkář Jarek Nohavica jadrně vyjádřil myšlenku, která mi v hlavě už léta krouží. Dneska v podvečer se mi zase naléhavě připomněla. Lehla jsem si totiž v zahrádce na lavičku a dle svého zvyku koukala do nebe přes lehkou clonu obalujících se třešňových větví. Co vám budu povídat... Celý víkend byl takový. V sobotu jsem se poprvé...
Takovou událost, jakou je první jarní den, není možné přejít mlčením. Kočičky už kvetou, pupeny se nalévají, ptáčkové zpívají, mláďata se rodí. Brzy tu budou čápi a vlaštovky.
Život stále přináší výzvy a překvapení. A nedá se dělat nic jiného, než se jim postavit. Dnešní téma je hodně intimní, ale jak jsem zjistila, je nás víc, kdo má podobný zážitek a tak to tedy vybalím.
Každoročně se to opakuje a přece to pokaždé znamená novou vlnu nadšení a velkého těšení. Dávno přede mnou všechny ty jevy a hnutí mysli naprosto trefně popsal Karel Čapek v knize Zahradníkův rok. Ani po 90 letech to nepřestalo být vtipné čtení. U Čapkových karikatur sebe sama se zadkem vyšpuleným k nebesům můžu jen závidět jeho sebereflexi.