Po třech sériích zamýšlení nad všednodenními i neobyčejnými zážitky je načase otevřít čtvrtou rundu. Již jsem pojednala o životě ženy ve středním věku, o svých peripetiích s chovem slepic ve městě a o požehnaném roce oddechu. Několik měsíců jsem nenapsala ani řádku, neboť jsem stále doufala, že se mi rozbřeskne a narazím na zásadní a převratné téma, které spolu s Vámi postupně rozkryji, probádám, převrátím vzhůru nohama a z líce do rubu, prostuduji a dokonale poznám. Žel, zjišťuji, že materiál, který mám k dispozici, je opět docela obyčejný. Mám jen svůj život. Své vzpomínky, dny jsoucí a budoucí a k tomu myšlenky, které ty dny naplňují.
Být tak vypravěčem, který si umí vymýšlet fantastické historky... to byste si početli.
Být tak celebritou, která má za sebou pestrou a nevšední kariéru... chtěli byste znát každou podrobnost.
Být tak boháčem, co si může dovolit vydávat a marketingově zaopatřovat výpravné publikace plné blábolů... ale to byste asi číst nechtěli a ani já bych to nechtěla psát.
Jsem vděčná za nemnoho svých věrných čtenářů, kteří často uvažují podobně jako já, zažívají podobné banální příhody a dělá jim radost, když někdo ty obyčejnosti vysloví za ně. Buďte vítáni v novém cyklu našich příběhů!
PS: Usilovala jsem pro ně najít originální a vtipný nadpis. Po dlouhé námaze a desítkách přeškrtaných variant mi však nakonec jako nejvýstižnější připadlo úplně běžné slovní spojení. Takže jdu na to, s padesátkou na krku.