Zkuste si tipnout, jak to dopadne.
V posledním týdnu se můj život ještě zpomalil. Je to zcela sváteční zpomalení, protože jsme si poprvé dopřáli dovolenou u moře v září, nezatíženi rytmem školního roku u svých dětí ani u sebe. Žádná velká exotika, jen vlídné zemědělské Toskánsko, žádné světoborné objevy, ale naše známé kamenné casale na kopečku, kam jsme v předchozích letech...
Před časem jsem psala o mnoha radostech a překvapeních, která inkoustům z města přináší chov slepiček, vnímaný jako hobby. Té radosti je plno každý den. Když se mezi kurem domácím člověk objeví, je vesele a s pokřikem vítán, slepice dokonce i vyskakují do výšky samou touhou dostat co nejdříve to, co jim dotyčný nese. Vždycky je to štěstí a takřka...
Slyšela jsem je duchu celý týden.
Léto se kulí do své poslední třetiny a je načase trochu vyhodnotit, jak jsem na tom se zpomalováním:
Kdysi jsem v přetlaku tvořivosti psala na bílé kamínky citáty a doprovázela je drobnými obrázky. Jsem si vědoma, že je to v jistém smyslu estetický přešlap, na druhou stranu - proč by kámen nemohl být prostředníkem psaného sdělení? Taková stéla z Rosetty se nemá co stydět, že je popsaná, dokonce trojjazyčně, když se díky ní podařilo rozluštit...
O placeném čase odpočinku jsem sice psala už minule, ale protože právě dočerpávám měsíc řádné dovolené, těsně předtím, než se stanu osobou bez řádného pracovního poměru, soudím, že titulní téma nebylo dosud vyčerpáno.
Školní rok obyčejně začíná přípravným týdnem v srpnu, kdy jsou rána malinko chladnější, ale dny teplé a zářivé a odpočatý učitel si opět pomalu začíná zvykat na pravidelný pracovní režim. Přes léto napřed myšlenky na školu úplně vypnul a věnoval se zanedbané domácnosti, zahradě a rodinné dovolené, asi tak v polovině prázdnin mu začaly chodit...
Když se chce člověk dostat odněkud někam, zpravidla se musí pohnout z místa. Indiánské přísloví o tomto fenoménu říká: "Když chceš přejít řeku, musíš přejít řeku." Lapidární, jednoduché. Jak to provést? Zkušení kaskadéři se jen pousmějí, ale při mé povaze je ten čas před rozhodnutím "věcí obtížnou, ba přímo nelehkou".
Brzy půjdu do práce naposledy, takže si vychutnávám každou drobnost s tím spojenou. Každý všední úkon prožívám s otázkou - bude mi chybět zrovna tohle?
"Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, kdy se každý vrátíte ke svému vlastnictví a všichni se vrátí ke své čeledi." (Levitikus 25, 10)