2. Žebříčky

Jaké byly moje priority v dětství, na to si už dneska nevzpomenu. Nejspíš být najedená, mít čas na hraní, na čtení, mít udělané věci do školy a nepropásnout Studio kamarád.

Když jsem se osamostatnila a založila si domácnost se svou velkou životní láskou, určitě jsem chtěla 1. trávit co nejvíce času s ním, 2. být krásná a chytrá, 3. mít příjemný útulný byteček, 4. mít co nejvíce dovolené.

Dokud jsem se zaobírala svými malými dětičkami a pomáhala jim vyrůst, nebyla jsem schopná udělat si na sebe čas. Já vím, že to mnohé dámy dovedou a proto se na nic nevymlouvám. Když se na to dívám zpětně, vlastně jsem se dost zanedbala. Pořadí mých pozemských priorit vypadalo nějak takhle:   1. zdravé a spokojené děti, 2. spořádaná domácnost, 3. najedený manžel, 4. všechno ostatní, 5. já.

Později se to ještě zahustilo. Škola, ZUŠka a odpolední taxikaření na kroužky a zase zpátky, k tomu domácnost a zahrádka. Žebříček se znovu přeskupil:  1. zdravé a spokojené děti, 2.- 3. moje práce a spořádaná domácnost, 4.- 5. prospěch dětí a najedený manžel, 6. všechno ostatní, 7. já, moje zdraví a koníčky.

Situace se pozvolna proměňovala. Děti se osamostatňovaly, přestala jsem taxikařit, postupně pak ustávaly besídky, přehrávky v ZUŠce, balení na školy v přírodě a lyžáky. Přestala jsem sledovat jejich školní prospěch. Koneckonců - šlo o jejich známky a ne moje. K mému údivu to bylo mnohem efektivnější než projíždění studijních výsledků na "bakalářích" a následné kázání. Celé pořadí se pak úplně převrátilo tím, že jsem začala studovat VŠ. Následujících pět let mi na moc dalšího nezbýval čas ani energie. Děti se naučily vařit, a dokonce i trochu uklízet. Pořadí vypadalo následovně: 1. zkouška z..., 2. vyspat se, 3. zjistit, co je k jídlu, 4. jak se daří dětem?, 5. je doma ještě můj manžel?

Odpojila jsem se od představy, že moje domácnost musí být vzorně čistá, uklizená, musí být nakoupeno, uvařeno, vyžehleno... (těch teček si doplňte, kolik chcete). Kuchyni jsem vyhlásila za otevřenou a všem přístupnou dílnu. V mém životě převážila profese, ve které se mi opravdu dařilo a moc mě bavila. A taky jsem si začala všímat, že mám doma opravdu hodného chlapa a opravdu hodné skoro dospělé děti, které po mě nepožadují moc, jen trochu času na povídání a plnou ledničku. Nastalo krásné období, které charakterizuje toto pořadí:   1. Být co nejvíc spolu, 2. dělat věci pro radost, 3. zvládnout zaměstnání, 4. být zdravá, 5. všechno ostatní.

K věcem pro radost kupodivu dnes patří i vaření nebo pečení. O žehlení si popovídáme jindy, to bych pokazila idylku.

Konečně mi došlo, že život se skládá z minut a hodin každého dne, že žádný záložní MŮJ VLASTNÍ ŽIVOT není k dispozici. Začala jsem se na to dívat jinak. Každá minuta, co dýchám, je moje a já rozhoduji o tom, jak ji užiju. A když ji užiju třeba na lelkování, co je komu do toho?