3. Staré a mladé

Je tu v Praze jedno místo, co velice hodně připomíná jihočeskou rybničnatou krajinu. Je to místo poněkud kapesní, ale moc krásné, včetně hráze porostlé velmi, ale opravdu velice starými duby. Jsou starší než všichni právě žijící lidé a vzbuzují zvláštní úctu. Tam se vždycky uklidním a zase začnu místo věčného spěchání snít. Dneska jsem přicházela a první dub v řadě, nejmohutnější ze všech, prodělal odbornou prořezávku odumřelých větví. Zdálky to vypadalo, že zapomněli to klestí i větší kusy větví odvézt, ale když jsem přišla blíž, bylo vidět, že si někdo dal tu práci a všechno to ořezané naskládal kolem paty stromu do takového věnce. Vlastně to připomínalo obrovské ptačí hnízdo, podle velikosti by odpovídalo bájnému ptáku Nohovi nebo Mogulovi. Nádhera, dokonce bych si troufla říci, že to byl hotový land-art. Jestli to neodvezou ani později, soudím, že to tam nechávají, ať se trouchnivé dřevo samovolně rozpadne a poskytne domov broukům a výživu kořenům.

No a pak jsem se o jeden z dalších dubů mohla opřít a pozorovat labutě. Jejich rodina vloni vyvedla sedm mláďat. I teď v lednu ještě pořád mají šedé zobáky a trochu barevnější peří. Sledujeme je od jara, napřed to byly takové roztomilé ochmýřené kačenky, co za rodiči jezdily po hladině rybníka jako korálky na šňůrce a teď už, jako mladistvé slečny a mladíci samostatně oždibují všechno, co na mělké vodě roste, opatrně chodí po tenké ledové kůře, místy rozmrzlé úplně, ale své elegantních labutí matky a otce se pořád ještě přidržují.

Když šel po hrázi pes, mladé labutě hned zpozorněly a rychle vlezly do vody k rodičům. Zdálo se mi, že ti z takového bázlivého chování nebyli nadšeni a rychle s přísným kejháním tu mládež hnali od sebe pryč.

Zdá se mi to mnohem rozumnější než to, co předvádí jedna lidská maminka, která svému chlapci prvňákovi denně už celé pololetí nosí do školy tašku až do třídy v podkroví, tam mu vyndá pomůcky a uklidí mu nepořádek, co synek zanechal v lavici předchozí den. Na mou intervenci, ať to nedělá, že hoch to zvládne sám, odpověděla, že dokud to od ní ještě chce, tak to bude dělat ráda. Ještě že děti po prvním roce školy nemusí odlétat na jih na vlastních křídlech, jako některá ptačí mláďata. To by nám populační křivka počínaje sedmiletými nejspíš hodně strmě poklesla.