1. STŘEDO-VĚK, o kterém vlastně není jisté, jestli je uprostřed

Trochu mě rozčiluje, že v tomhle panuje taková nejistota. Jak mám najít střed, když neznám vzdálenost krajních bodů úsečky? Většina lidí zná svůj bod A, tedy datum vlastního narození. Můj bod B se podle statistiky nachází přibližně v roce 2055. Co se ale všechno do té doby může semlít, vám jistě nemusím vykládat. Jak má tedy člověk vědět, jestli je ve středním věku, když neví, kolik let má přiděleno celkem a kdy mu vystaví konečnou fakturu?

Jako vždycky, když člověk dělá něco poprvé, nemá v něčem žádnou praxi nebo když neví, jak se pravděpodobně budou věci vyvíjet, nezbývá, než se opřít o tabulky českého statistického úřadu, případně o rady starších a zkušenějších. A zase jsme u toho: Jak se můžu zeptat někoho, kdo má se životem komplexní zkušenost, když takový člověk je už po smrti?

Takže nezbývá než kompromis. Informovat se u někoho, kdo je prostě o nějakou tu dekádu dál, ale ještě je schopen mluvit. V otázce délky a průběhu života pozemského se tedy uchyluji ke dvěma výrokům, z nichž jednoho se dopustil můj otec a druhého jeho švagrová, má vlastní teta. Přímo jsem se jich neptala, řekli to jen tak mimoděk, když mi před časem každý zvlášť dávali radu do života.

Táta řekl: "Hele, Evi, mezi čtyřicítkou a šedesátkou - to je krásnej věk."

Teta řekla: "Holčičko, mezi čtyřicítkou a šedesátkou je to super, ale hrozně rychle to uteče."

Sami vidíte, že si výroky neprotiřečí. Zřejmě na nich něco bude. Je pravda, že pětačtyřicítka není žádné mládí, na druhou stranu - už mi z těch slibovaných krásných dvaceti uběhla čtvrtina. To je na pováženou. Zastavování času je venkoncem marná činnost, hodlám se tedy intenzivně věnovat alespoň jeho zpomalování. Oba výše citovaní autoři to se mnou myslí dobře a beru si jejich slova k srdci. Svůj pravděpodobně střední věk si hodlám příjemně vychutnat.

Prvním bodem mého zpomalovacího programu tedy budiž PSANÍ.

To mě vždycky bavilo a i když nejsem kdovíjak vtipná, po řadu let jsem si psala deníky. Dnes už bohužel vůbec nevím, o čem jsem psala, protože jsem kvůli utajení používala celou řadu zkratek a iniciál, ty se mi z paměti vykouřily a když čtu například: "Tula dnes rozdávala PCH z PPT...", opravdu netuším, o čem byla před třiceti lety řeč.

No, deník to zrovna nebude, ale sednu si k tomu tak často, jak naléhavá bude má potřeba zpomalit.

Zvu Vás na pomalou jízdu rokem 2019!