kapitola třetí: Permakulturní trumf

Listovala sešitem, kde se psalo o tom, jak situovat nemovitost kvůli ideálnímu úhlu dopadu slunečních paprsků, kam umístit nádrže na sběr vody, aby nebylo potřeba čerpadel, jak odclonit silný vítr, který by zahradu plenil, jak vytvořit zóny a rozvrhnout rostlinné druhy, aby si navzájem byly užitečné. Vypadalo to trochu tak, že člověk jde, vybere si pořádný kus pozemku s ideální konstelací přírodních živlů a co není ideální, to vlastní pílí dotvoří v dokonalý soběstačný systém. Umístí tam svůj dům podle všech permakulturních pravidel, vybaví ho ekologickými zdroji energie a pak si může žít na vlastním ostrově, kde vládne harmonie od půdních bakterií přes housenky až po divoká prasata z blízkého lesíka.

Přemýšlela o tom, kolik hypoték si člověk může za život vzít a potom je splácet domácími bramborami a dětskými vzdělávacími programy typu "zvířátka na farmě". Otočila list a zrak jí padl na nadpis: FUNKČNÍ ANALÝZA SLEPICE. Uprostřed stránky byla nakreslena kvočna a k ní i od ní vedly šipky, které znázorňovaly slepičí potřeby (energetické vstupy) a slepičí přínosy (energetické výstupy). Henne byla ohromena. Ze schématu jasně vyplývalo, že za trochu zrní a zbytků jídel slepice zbaví zahradu škůdců, přinese množství kvalitního hnojiva, zdarma vypleje záhony a jako bonus snese zdravé, výživné, hodnotné domácí vejce, které by leckteří vyvažovali zlatem. A když nastane soumrak snůškové kariéry, může být beze zbytku využita do slepičí polévky s domácími vaječnými nudlemi, která je známým posilujícím prostředkem pro těžce pracující a rekonvalescenty. I její uvařené vnitřnosti a rozsekané kosti se stanou přilepšením stravy pro slepičí družky, jejichž čas dosud nenastal. A možná i to peří lze v domácnosti dále využít jako výplň do polštářů nebo alespoň na skromnější indiánské čelenky.

Henne byla nejen ohromena, měla pocit, že jí osvítil náhlý blesk poznání. Hned pocítila, že došlo k osudovému přeskočení jiskry od rozbušky k náloži jednoho z nejskvělejších projektů, do jakého se kdy pustila. Ve skriptech, jimiž právě listovala, byl naštěstí vložen pruh papíru ve funkci záložky a když zalovila v kapse kraťasů, našla krátkou tužtičku, kterou nosívala pro případy náhlých vnuknutí.

O něco pohodlněji se uvelebila v hamace a nakreslila si jednoduchý domeček, na jehož štítu se skvěl nápis: HENHOUSE. A pod těmito písmeny se objevila baculatá roztomilá slepička. Jak se Henne začaly rojit a košatit myšlenky (proces podobný vzniku galaxií za Velkého třesku), začala se pozorně rozhlížet po své malé a velmi svažité zahrádce plné úzkých terásek. Oči brzy sklouzly na nízký dřevěný plot, který nekompromisně označoval hranici rodinného majetku. Doputovaly za něj, kde se rozprostíralo široširé křoví pozemku obecního. Samé maliní, ostružiní, svízel a náletové jasany, které rok co rok musela likvidovat, aby se jejich zahrádka za pár let neocitla ve stínu hustého lesa. Představila si, jak by to vykácela, vyčistila, zbudovala terasu a na ní.... opravdický, dřevěný, nádherný kurník plný veselých slepiček... Možná by nad kurníkem mohl stát i skleník zespodu vyhřívaný tlející biomasou prokládanou slepičinci a rozhodně i nádrž na sběr dešťové vody ze střechy celého zařízení.

ANO, ANO, ANO a ještě jednou ANO! Bude to možné! Dokáže na místním úřadě vyjednat odkup nebo pronájem části toho obecního pozemku, co přiléhá k jejich zahrádce! Nebude litovat žádné námahy a nákladů, aby ten nanicovatý svah proměnila v pravý slepičí ráj! Budou mít svoje slepice! Dokonalý článek chybějící v dosud děravém systému malé městské zahrádky, jemuž tak nedokonale vládne! Tužka sama se jí v ruce rozeběhla a přikreslovala další a další slepičky. Už v duchu viděla malované průčelí nádherně barevného kurníku, na něm zavěšený zvonek...  to je vlastně blbost, slepice přece nezvoní na zvonek, ale kdákají, když snesou vejce. Ale na tom průčelí určitě visí dřevěná deska a na ní jsou krasopísmem vymalována jména obyvatelek.

Jak by se taková slepice mohla jmenovat? No samozřejmě. Pod obrázky se začal rozvíjet seznam rozkošných jmen, která byla podle Henne pro slepice jako stvořená: Mechtylda, Jenovéfa, Klotylda, Kordula, Gertruda, Hermína, Uršula... Po chvilce se zarazila a začala zapsaná jména počítat. Aby to zase nepřehnala, kolik slepic by se asi pohodlně uživilo na takovém plácku? Usoudila, že to je v perspektivě celého grandiózního projektu drobný detail, kterým se bude zaobírat jindy. S velikým uspokojením vsunula popsaný pruh papíru zpět do sešitu, opustila hamaku a šla zalévat nádoby s rajčaty.

Když se Pip v podvečer vrátil domů, neřekla mu nic. Cítila, že ten nápad je tak ohromný, že nesmí ohrozit jeho úspěch žádnou svou zbrklostí a s údernou prezentací musí vyčkat na opravdu vhodnou chvíli.