kapitola dvanáctá: Velké stěhování

Vánoce toho roku provázela vánočka i cukroví z domácích vajíček. Henne se snažila, aby při rodinném setkání na Boží hod mohla prezentovat úspěchy svého městského farmaření příbuzným a připravila pro ně krabičky, jejichž obsah považovala za pravý zázrak. Tchýně i švagrová měly radost, ale takovou tu obyčejnou, jako když jste už seděli před odjezdem z prázdnin v autě a babička vám na poslední chvíli posadila na klín provázkem převázané plato, abyste měli k jídlu něco, co si ve městě nekoupíte.

Zima byla mírná, slepičky pěkně rostly a sílily a každý den směly na poměrně dlouhou dobu z malého výběhu ven, aby si našly něco přírodního k zobání. Následkem toho se zahrádka proměňovala v jeden velký neohraničený výběh, kde bylo všechno rozhrabané, smíchané, pokálené, vypleté a oškubané. Štěrkový kačírek kolem domu byl plný jam a okrasný štěrk rozmetaný všude. V záhonech, na terase i na cestičkách. Bylo zřejmé, že zahradničit zde mohou buďto slepice, nebo Henne. Neslučitelně. Byly sice okamžiky, kdy všech pět pracovalo v dokonalé harmonii (například Henne přesívala uzrálý kompost a slepice z něj vyzobávaly žížaly), to byla ale výjimka. Než přijde jaro a slepičí neřízené činnosti bude učiněna přítrž, je nutné se zamyslet, jakým náhradním způsobem jim zajistit dostatek životního prostoru. A znovu přišel v rodinné radě na přetřes pronájem pozemku za plotem.

Situace po volbách už byla stabilizovaná a napětí mezi oběma tábory v zastupitelstvu víceméně vyrovnané. A tak znovu napsala žádost, znovu přiložila fotodokumentaci a čekala, jestli se starosta ozve. Neozval, zato se na obecní vývěsce dočetla, že dvanáctým (posledním) plánovaným bodem nejbližšího jednání zastupitelstva bude "pronájem obecního pozemku číslo XY za účelem chovu drůbeže". Zavýskla si radostí, jen to jí brzdilo v nadšení, že na oznámené veřejné zasedání nebude moci osobně přijít, neboť se v tu dobu bude nacházet služebně mimo metropoli.

Kde se však vzal, tu se vzal, jednoho odpoledne se objevil se pan Slavík, soused a starostův opoziční protivník, který přišel na kus řeči. Henne zavětřila, protože nechodil nikdy jen tak, pouze, když něco chtěl. Začal s křečovitou nenuceností pěkně zeširoka, že četl plán zasedání a její žádost a že to určitě je moc dobrý nápad, který on osobně jednoznačně podporuje. Jen ho zajímá, kolik vlastně těch slepic má a kolik jich hodlá mít v budoucnu. Věděl moc dobře, že jsou čtyři, protože se na ně chodil přes plot dívat se svým dvouletým špuntem. Henne pochopila, že má obavu, aby ve stráni, nad níž bydlel, nevznikl drůbeží velkochov, jež svým zápachem a hlasitým kdákáním znehodnotí jeho investici do vlastní nemovitosti rozkládající se i se dvorkem na nějakých dvou stech metrech plochy. Tu totiž kromě bydlení s početnou rodinou využíval i jako soukromou ubytovnu pro nenáročné zahraniční stavební dělníky. Nejenže tak intenzivně využíval každý centimetr své nemovitosti, ale měl bez povolení zabraný i pruh obecního pozemku za svým domem, který považoval za jakousi technickou terasu (eufemizmus pro venkovní skladiště). A teď ho nejspíš trápily obavy, aby se jeho sousedé také nepustili do podnikání, které by mu způsobilo újmu a jim přineslo zisk.

Henne to bylo k smíchu, protože pomyslela na materiál, který pro účely oplocení výběhu objednala minulý týden, stál nemalý peníz a teď ležel připravený k sestavení pod oknem kůlny. Vydělávat na vejcích tedy opravdu nebudou. Potlačila úsměšek a klidně mu začala vysvětlovat, že to docela určitě v úmyslu nemají, že jde o hobby chov, ze kterého neplyne žádný zisk, spíše naopak. A žádný plán na rozšíření tohoto chovu neexistuje ani do budoucna, protože je živí něco jiného. Chvíli si tak přátelsky popovídali a rozešli se v dobrém s tím, že pan Slavík se už necítil ohrožen a dokonce přislíbil aktivní podporu návrhu při jednání v zastupitelstvu.

Začali se znovu těšit. Starosta nemá nic proti, Slavík také ne. Pip dokonce navrhoval, aby začali s oplocením už v neděli, když mají pořízený materiál. Henne však z opatrnosti váhala a nechtěla se do ničeho závazného pouštět, dokud nemají schválený pronájem. Pip alespoň vyřízl jeden díl v plotu, aby usnadnil přístup na obecní pozemek a začali ho prosekávat. Odstraňovali suché roští a maliní a po dni plném těžké práce v trní spokojeně obhlíželi budoucí slepičí výběh, jak pěkně prokoukl. Ještě zbývalo technicky dořešit koridor, kterým se slepice zkurníku budou do výběhu přesouvat. Netušili, že to byla na dlouhou dobu poslední akce za plotem.

V zápisu z jednání se totiž objevila strohá věta, že žádost byla zamítnuta poměrem osm ku jedné. Pro hlasoval pouze pan Slavík. Henne byla znechucená a zklamaná. A naštvaná na sebe. Měla to předvídat. Kdyby tam bývala došla, možná by se jí podařilo zastupitele přesvědčit. Nedalo jí to a zavolala starostovi. Poděkovala mu, že se záležitostí zabývali a zdvořile požádala o vysvětlení, proč rozhodli zrovna takto. Nechtěl s ní mluvit a začal blekotat, že vše je uvedeno v zápisu. Ona však trvala na tom, že tam žádné zdůvodnění není a ona by ho chtěla znát. Přešel do protiútoku. Měla tam prý přijít, je to její chyba. Zastupitelé údajně vyjádřili obavy, že by takto o výhodný pronájem obecních pozemků mohl požádat kdekdo a strhla by se úplná lavina, které by obec nemohla čelit. Pokud by na pronájmu trvala, vyměřili by jí takové denní nájemné za čtvereční metr, že by patrně ztratila zájem. Když vyslovil částku, bylo i bez použití násobilky jasné, že tudy cesta nepovede. Takhle drahá vejce se neprodávají nikde na světě. Poděkovala tedy za informaci, připojila malý, nenapadnutelný, ale přesto štiplavý slovní kousanec (ten si odpustit nedokázala), v duchu odepsala ztracený čas a rychle se rozloučila.

Pravdu měl starosta v tom, že je to její chyba. Neměla se spoléhat na Slavíkovu podporu ani na starostovy předchozí chlácholivé řeči. Měla si uvědomit, že se navzájem nesnášejí tak, že když chce něco jeden, druhý udělá pravý opak. Vztek jí však neparalyzoval, spíše naopak. Okamžitě po telefonátu vyběhla ven a se zuřivým odhodláním začala znovu propátrávat zahrádku, kde a jak by se dal udělat výběh, o kterém nebude muset nikdo hlasovat. Vztek je něco jako jaderný pohon s vysokým výkonem. Otevřel jí oči. Ač se to zdálo neuvěřitelné, po několika minutách venku měla jasno. Mají tu místo. Není ideální, zato dost velké a protože není zbytí a jaro se každým dnem blíží, bude to právě tady.

Pip, Pipa i Čiko stáli beze slova na okraji krátkého prudkého srázu, který začínal čtyři metry od paty jejich domu a končil masivní kamennou opěrnou zdí nad silnicí. Nemohli uvěřit, že to Henne myslí vážně. Pip vrtěl hlavou, že TADY OPRAVDU NENÍ ANI KOUSEK ROVNÉHO MÍSTA, na kterém by mohl kurník stát a navíc, bude to celé ujíždět. A byla to svatá pravda. Jeho žena však trvala na tom, že je toto jediné místo jejich maličké zahrady, které je naprosto nevyužité a když to pěkně vyklučí, zpevní a oplotí, budou tam mít slepičky místa dost. I na kurník. Vizualizace, kterou měla v hlavě, dočista překrývala realitu a stávala se její pravdou. Muž neměl takovou představivost, viděl, co viděl a tak šel od toho radši pryč.

Dala se tedy sama do díla. Ve volných chvílích vyřezávala křoví, vynášela ve kbelících kamení, v holinkách se bořila do jílového bahna a ujížděla na něm z kopce dolů. Denně si z prstů vytahovala ostré trny a mazala si drápance na rukou i nohou měsíčkovou mastí. Trvalo pár dní, než se ze zarostlé stráně začala klubat zpustošená stráň. Přidal se Čiko a pomáhal jí vytahovat mrtvé dřevo na příjezdovou cestu, kde ho postupně na několika vatrách pálili. Pak se přidal koronavirus a způsobil, že celá rodina měla více času. A to zase zapříčinilo, že se k nim přidal i Pip, který cítil potřebu fyzického pohybu na čerstvém povětří. Za dalších pár dnů byl svah o rozloze zhruba padesáti čtverečních metrů vyčištěný a mohli začít s oplocováním. Neuměli to a navíc, obnažením svahu se odkryl i výhled na jejich pinožení pro všechny sousedy a kolemjdoucí. Nevěřícně hleděli, zvesela na ně mávali a vyptávali se, co to v té strašné stráni budují. Čiko provedl měření a výpočty pomocí goniometrických funkcí, kterými dospěl k ideálnímu odstupňování a rozměrům úzkých teras.

Pip, ač stále nepřesvědčen, odkopával část svahu a vyprošťoval pařezy, aby vytvořil plochu pro usazení kurníku. Pod nátlakem své ženy vozil z hobbymarketu betonové svahovky a zpevňoval jimi stráň (bez měření a výpočtů, jen tak od oka), aby se na kurník nesesunula při prvním prudkém dešti. Nakonec, ve třech jim práce přece jen šla od ruky a alespoň měli pocit, že dělají něco smysluplného v době, kdy se celý svět strachy zastavil a smělo se pracovat pouze z domova. V těch divných časech blahořečili dni, kdy se rozhodli opustit panelák, na dlouho se zadlužit a postavit si dům se zahrádkou, která teď pro ně představovala bezpečnou a soukromou svobodu pohybu na čerstvém vzduchu.

Přišel den, kdy se slepice nic netušící vydaly na svou pravidelnou procházku. Pipa s Henne znovu popadly kurník a krůček po krůčku ho přenášely na opačný konec zahrady. Na naprosto neuvěřitelné místo, z nejhořejšího bodu pozemku až na úpatí oné stráně, kde byly díky koruně velké opěrné zdi vytvořeny dva rovné čtvereční metry. Za kurníkem následoval klecový výběh. Vše ukotvily, utěsnily a čekaly, co se bude dít.

Všechny čtyři slepice se se soumrakem vracely na známé místo, ale jejich překvapení nebralo konce. Domeček jim zmizel. Prohrabávaly místo, kde stál, jestli se jim třeba nepropadl do země a žalostně kňouraly. Bylo to srdceryvné a Henne cítila, že to snad nevydrží. Jednu po druhé pochytala a v náruči nesla do nového bydliště, kterému k dokonalosti chybělo ještě mnoho. Nazgûl stála za novým plotem, natahovala krk vzhůru, kde býval jejich domov a tak žalostně naříkala, že se Henne rozplakala také. Vzala ji, hladila, konejšila a upřímně se omlouvala za to, co svým slepičkám provedla. Když to viděli ostatní členové rodiny, rozpačitě mlčeli a nic jí nevyčítali. Viděli, že má dost.

Byla to chyba i nebyla. Nový výběh byl nejspíš jedinou možností, jak dát životní prostor jim i zahrádce. Nebyl ale vůbec hezký, rostl na něm všeho všudy jeden náletový javor a jeden zbídačelý trojpuk. Slepičky, celé zmatené a vykolejené, přeci jen nakonec v tom marastu rozkopané stráně našly svůj bezpečný hřad a šly spát. Přišla smutná a mrazivá noc a Henne se usínalo opravdu velmi, velice špatně.