kapitola druhá: Život jako projekt

Poslední desetiletí, možná i déle, je módou hovořit o PROJEKTECH. Životních, studijních, výukových, podnikatelských, ekologických, výtvarných, pracovních a podobně. Stavební projekty jsou mezi zmíněnými docela marginální kapitolou. Dříve se tomu říkalo PLÁNY a možná to slovo zase přijde do módy. Na to si klidně můžeme počkat.

Henne také vyhovovalo označovat své bleskové nápady jako "projekty", protože tak pro ně snáze získávala podporu. Když se totiž řekne PROJEKT, zní to jako promyšlený nápad, myšlenková mapa, plán, nákres, věcný postup, personální zajištění a rozpočet dohromady. A jelikož Pip byl expertem na vytyčování cílů, jejich realizaci a vyhodnocování, měl sklon k menší skepsi, když Henne přišla s takzvaným projektem, nežli kdyby prostě řekla: "Mám nápad". Věcně v tom sice nebyl rozdíl, ale znělo to mnohem věrohodněji. Ve skutečnosti se její projektování odehrávalo asi takto:

Henne vyčíhala vhodný okamžik, kdy byl Pip odpočat, najeden, v dobrém rozpoložení, neměl zrovna sluchátka na uších a zároveň oči přilepené na tablet, ani zrovna nefoukal do saxofonu. Takové chvíle se během pracovního týdne vyskytovaly v řádech vteřin a o víkendu v minutách.

Henne (s naléhavým tónem v hlase): "Mám nový projekt!"

Pip (zrovna bere do ruky tablet a strká si sluchátko do prvního ucha): "Hm?"

Henne (slavnostně pronáší nadpis projektu): "Začala jsem promýšlet novou kuchyň!"

Pip (s hraným překvapením): "Hm??? My nemáme kuchyň?"

Henne (s odhodláním téměř bojovným): "Kuchyň máme, ale už v ní nefunguje skoro nic." Dále popíše seznam míst, kam zatéká, spotřebičů, které již neplní svou funkci, zmíní nevhodnou dispozici stávající kuchyně, vzpomene rostoucí nároky rodiny na vysokoúrovňové stravování a připomene svou stálou marnou snahu zorganizovat do nevyhovujících úložných prostor veškeré kuchyňské potřeby a nádobí.

Pip (mezitím umístil sluchátko i do druhého ucha a sklonil zrak zpět do tabletu): "A máme na to peníze?"

Henne (trochu opatrně, protože ve finančních otázkách má málokdy pevnou půdu pod nohama): "No, za půl roku mi skončí stavební spoření..."

Pip (na konkrétní zmínku o penězích reaguje nepatrným zájmem, avšak na pozvednutí zraku od displeje to nestačí): "Tak to můžeme začít řešit za půl roku, ne?"

Henne (s předstíraným hněvem): "No snad nemyslíš, že seženeme řemeslníky, kdy se nám zamane? Víš, jak dlouhé lhůty má třeba Pilka? Anebo elektrikáře splašit, to taky není hned."

Pip (zdá se, že se mu nechce bojovat): "A kolik to teda bude?"

Henne (sebejistě, protože tato jediná informace je ověřená): "Stopadesát."

Pip (pochybovačně, má své zkušenosti): "Bude to stačit, myslíš?"

Henne (nemyslí si to, určitě to nestačí, ale poznala, že už vzbudila Pipův zájem a tak v začíná vyjednávat): "No, to záleží, co si sem budeme chtít dát, na obyčejnou kuchyň by to stačit mohlo. Na druhou stranu myslím, že už si po těch letech zasloužíme něco pořádného, protože se tu denně vaří a kuchyň využíváme všichni." Nenápadně tak poukazuje na své letité zásluhy, které během poctivě odpracované role manželky nastřádala.

Pip (zvednul konečně hlavu a vyndal si jedno sluchátko): "A máš nakreslený návrh?"

Henne (pochopila, že úspěch projektu je neodvratný, bude jen potřeba konečně na něm začít seriózně pracovat): "No, to ještě nemám, ale v hlavě to už mám." To je pravda jen zčásti, protože se napřed musí měřit, počítat a mockrát kreslit, než to bude ono.

V dalších dnech pak s uspokojením nenápadně sleduje, jak si Pip s mírným zájmem prohlíží detaily dosluhující kuchyně a váhavě přitakává, že se to vlastně už rozpadá a že už vlastně ledacos nefunguje tak, jako před dvaceti lety.

Takhle se to má s Henninými projekty. Ty, ve kterých jde o peníze, je potřeba vyjednat. Dlouho, předlouho lobbovat, přinášet pádné argumenty a ukazovat lákavé příklady, jak to bude vypadat krásně, až to bude. Pak jsou životní projekty, ke kterým přivádí sama příroda, jako plození a výchova dětí nebo zakládání a pěstování zahrádky. A do třetice jsou projekty, kde se nadchneme pro myšlenku a nedomýšlíme tolik důsledky ani náklady. A právě takový projekt se zrodil v její hlavě toho teplého odpoledne, kdy si hověla zavěšená pod třešní.