Bezinkový sirup

Miluji krátké účelné procházky. Vezmu košík, pozvu někoho milého a ochotného (je-li po ruce) a vyrazíme sbírat, co je zrovna v přírodě ke sbírání. Tentokrát jsem se vypravila na lov s maminkou a hezky jsme si přitom popovídaly. Šlo o bezinky řečené též kosmatice. 

Zopakovala jsem si postup, který se letos už jednou uplatnil u pampelišek: 4 litry vody a 4 kg cukru jsem svařila na sirup a nechala vychladnout. Do sirupu jsem nacpala tolik bílých květenství (čistých a bez mšic), co se jen do hrnce vešlo. K nim jsem přikrájela 4 dobře omyté citróny i s kůrou. Ty voňavé složky se v sirupu macerovaly do druhého dne. Pak jsem směs přecedila přes čistou  bavlněnou plenku a celý sladký raneček vyždímala. Čistou šťávu jsem dochutila sáčkem kyseliny citronové (i kvůli konzervaci) a zahřála na 70°C. Nakonec jsem to s pomocí velmi čisté naběračky a trychýře přelila do lahví vypařených vařící vodou a zavíčkovala. Nic dalšího s tím obvykle nedělám, kromě toho, že nespoléhám na svou paměť a nalepím si na lahve popisky.

Bezinková šťáva se stává vzácností velice rychle, jen co keře odkvetou. Ona totiž krásně něžně voní a připomíná pozdní jaro po celý rok.