9. Zahradníkovo předjaří

Každoročně se to opakuje a přece to pokaždé znamená novou vlnu nadšení a velkého těšení. Dávno přede mnou všechny ty jevy a hnutí mysli naprosto trefně popsal Karel Čapek v knize Zahradníkův rok. Ani po 90 letech to nepřestalo být vtipné čtení. U Čapkových karikatur sebe sama se zadkem vyšpuleným k nebesům můžu jen závidět jeho sebereflexi.

Přidávám se k chvalozpěvu na koloběh života a vyznávám, že jak stoupá míza z kořenů do korun stromů, pociťuji i já cosi takového. Ne tedy z kořenů do koruny, ale od konečků prstů až k ramenům a v každém hlubokém nádechu, protože tady už opravdu voní přicházející JARO.

Zmocní se mě to každý rok při obhlídce zahrádky. Ještě není vidět, co natropily mrazy a zelená se nanejvýš ptačinec, ale už... Čemeřice kvetou dávno, sněženky pomalu končí. Ovšem, na přeházení kompostu je ještě brzy. Vloni jsem s tím pospíchala a málem zlomila rýč o zmrzlou masu zetlelých rostlin a hibernovaných žížal. Chvíle velkých plánů, náčrtků a nákupních seznamů však již nastala a tím se otvírají stavidla nahromaděným tvůrčím silám. Pod různými zástupnými záminkami (došlo ředidlo, musíme vybrat tu zarážku na dveře apod.) manžela vylákám do některého z kutilsko-zahradnických rájů, jakých je na okraji velkého města vícero. Zatímco on v klidu vybírá vhodné lepidlo pro drobné opravy, naložím do vozíku substrát pro výsev a pak už mě to táhne ke stojanům se semínky.

Vždycky je to stejné. Já a se mnou všichni podobně omámení zíráme na barevné obrázky a přestože jsme si to zakazovali, neboť máme doma připravená semínka osvědčených druhů z loňského samosběru, házíme si do vozíku další a další sáčky. Přitom k partnerovi nebo sami sobě polohlasně pronášíme "Letos chci konečně zkusit.... A co kdybychom dali.... To nevadí, že tam nesvítí sluníčko, vždyť tady píšou polostín...."

Výsledkem je nehorázná částka utracená za semena pestrobarevných květin, lákavých plodů a voňavých bylinek, zástupy jogurtových kelímků na několika dlouhých miskách, veliké radostné očekávání a manželovo moudré mlčení. Když tomu věnuji i následnou péči (odborně přepichování a pikýrování, kdy se pidirostlinky rozsazují do větších nádobek, aby byly odolnější pro výsadbu do záhonu), vydaří se plné parapety krásných zdravých sazeniček. A zbývá čekání na den D, o kterém si povíme někdy příště.

Ať si někdo zkusí smát se nám, upachtěným zahrádkářům, že se namáháme kvůli trošce paskřivých mrkviček a svazečku vyzáblé petrželky, když bychom si totéž (mnohem pěknější) mohli koupit každé pondělí a středu na farmářských trzích! Tu hrdost na "ty jsou moje, z naší zahrádky" nelze ničím nahradit.