28. Slovní spojení

V tomto fejetonu ta slova ani jednou nepoužiji. Za uplynulý rok se vyrojila úplná mračna nových slov a slovních spojení a každodenní realita byla tak laskavá, že nám trpělivě předvedla, co znamenají. Ta dříve málo známá slova nám mimo jiné připomněla, že jsme součástí přírody a tudíž také smrtelní. Už o nich máme představu, už je nepodceňujeme a konečně i trochu chápeme. Celé ovzduší, obrazně i doslovně, je jimi prosyceno. Valí se denně ze zpráv, komentářů, vyhlášek a nápisů na každých dveřích pro veřejnost. Takže dost.

Při online výuce (vida, přece jen se jednomu z těch slovních spojení nevyhnu), která je teď náhražkou povinné školní docházky, si docela užijeme. Odpadá řada možností, jak vyučovat názorně a zážitkově a musíme se více spoléhat na mluvené slovo a obrázky. Se žáky třetí třídy je tudíž nejen hodně práce, ale také dost legrace. Kdo si ještě vzpomíná, ve třetí se probírají vyjmenovaná slova po obojetných souhláskách a každý žáček se raduje, když se rychle naučí odříkávat jejich řady. Tím radost s vyjmenovanými slovy zpravidla končí. Záhy se totiž ocitáme v říši tvarosloví, slov příbuzných a v tom labyrintu nastane tma.

Jak má dítě narozené v roce 2012 vědět, co je to bydlo nebo bidlo? Kdo je bytná, jak může něco nabýt nebo někomu nabít, či dokonce dobýt či dobít? A jak mu vysvětlíte, že příbuzná slova mlýn a mlít se píší pokaždé s jiným "I-Y"? A pokračujeme v krasojízdě: Co znamená lýčený a co líčený? Co je to mýtit, smýkat, dmýchat, nachomýtnout se, pysk, zpytovat, pykat, pýřit se... Dnešnímu dítěti také vůbec nepřijde na mysl, že důvěrně známé slovo plyšák je odvozeno od slova plyš, neboť právě z ní (nebo z něj, už sama nevím) se takové hračky šily za krále Klacka. Schválně se dnes podívejte do hračkářství (na e-shopu, pochopitelně), z čeho je zhotovena většina plyšáků a vsadím boty, že plyš to nebude.

Kromě těch krásných výjimek, které mají jaksi vrozený jazykový talent a mimořádný cit pro komplikovaný český pravopis, tedy všichni bojují o paprsek světla a porozumění. Výčitky, že je to proto, že dnešní děti málo čtou, jsou liché. Čtou dost, ale jiné knížky, než jsme měli v knihovničce my. Čeští autoři a překlady, které děti zajímají, už zkrátka mluví jazykem 21. století a nelze jim to vyčítat. Celá naše slavná baterie vyjmenovaných slov je prostě z pravěku a z té nekompatibility s dnešním jazykem, a zejména s dnešní realitou, vyplývají nečekaná nedorozumění.

Všichni vědí, že pravopis se upevňuje častým procvičováním a tak je naším denním chlebíčkem nějaký ten diktát nebo pravopisná pětiminutovka. Žáci jsou svědomití, většinou pozorní a nechybují mnoho, pokud se nestane, že narazí na slovní spojení: NEBYLA BITA. Věřte nebo ne, nikdo ze třídy těm slovům nerozuměl. Zkoušeli "nebyla by ta..." nebo "ne, byla by to...", ale za nic na světě nemohli pochopit, že slovní spojení konstatuje, že dívka, žena nebo jiný tvor ženského pohlaví nedostal výprask. Trvalo mi dost dlouho, než jsem jim na příkladu (a pro zjemnění jsem využila velikonoční tradici s pomlázkou) vysvětlila, co tato dvě slova vyjadřují.

Zapotila jsem se sice, ale na druhou stranu mám úžasně pozitivní zjištění. Zjednodušeně mohu říci, že mezi dětmi v mé třídě není žádné děvčátko, které by zažívalo bití. A pravděpodobně ani chlapec, pokud ovšem nepočítám rvačky, kterých se kluci i v dnešních časech s chutí zúčastňují. V tom jsme se od pravěku zase tolik neposunuli.

Co je proti takhle dobré zprávě informace, že "Koblyla má čtiři klopyta?"