25. Neočekávaný dar

V životě by mě nenapadlo, že se v mé profesi  (učitelka 1. stupně ZŠ) dá pracovat v režimu home office. Ale přihodilo se to. Ocitla jsem se v naprosto nečekaném časoprostoru, kdy sice pracuji z domova, ale ušetřím spoustu času na přepravu z domova a zpět a také množství přívažků, které takové obyčejné chození do práce provází.

Mám pocit, že jsem zase na rodičovské dovolené. Ne, že by mě moje již dospělé děti potřebovaly při svém vzdělávání nebo jiných činnostech. Ale stejně jako mně jim zavřeli školu. Stravují se teď převážně doma, takže každý den kromě přípravy oběda i něco sladkého upeču a k mému úžasu to do večera zmizí. V naší zbrusu nové kuchyni mě vaření nesmírně těší a mám na něj i čas. Ten mi zbývá i na přemýšlení a na úklid kolem sebe i v hlavě (tam nejvíc).

V časech, kdy jsem byla matkou v domácnosti, jsem se každý den smála dětským výmyslům, novým výrazům a roztomilým příhodám, o které nebyla nouze. Dávno mi tu nikdo nežvatlá, zato tu rozkvétají hovory typu:

- "Koukej, to snad není možný! Ta slepice letěla přesně podle grafu funkce sinus!"

- "E ????"

- "No hele, dráha jejího letu opsala tuhle křivku!" Mluvčí rukou nad prázdným záhonem kreslí sinusoidu s půlmetrovou amplitudou. "Představ si, že by letěla podle funkce cosinus... no, to by neměla těžký, jen by musela začít odsud. Ale kdyby se pohybovala podle funkce tangens... hehehe... to by musela letět odsud až do nekonečna, pak by se musela teleportovat do mínus nekonečna a letěla by odtamtud sem..."

Při představě, že moje zrzavá slepice letí z mínus nekonečna po stoupající tangenciále jsem nebyla schopna slov, zato jsem se opřela o hrábě a smála se, až mě bolelo břicho.

Děti mě bavily kdysi a baví mě i dnes. Směju se, ať už probíráme lingvistické a literární hříčky, nástrahy zdravotnického či školského systému nebo dosazování do matematických a fyzikálních vzorců. Směju se, když společně vaříme nebo teoreticky řešíme problémy lidstva. Směju se, protože jsou naše děti vtipné a umí se do mě nebo do svého tatínka trefit velmi láskyplně, ale nelítostně a přesně. Směju se, protože tohle je štěstí. Jsme dosud živí, zdraví, najedení, oblečení, v teple a hlavně jsme rádi spolu.

Ne, že bych to předtím nevěděla, jen teď to přestalo být samozřejmou jistotou. A to znejistění považuji za velmi velký dar.