12. Mít tak čapku s bambulí nahoře...

Více básník a méně písničkář Jarek Nohavica jadrně vyjádřil myšlenku, která mi v hlavě už léta krouží. Dneska v podvečer se mi zase naléhavě připomněla. Lehla jsem si totiž v zahrádce na lavičku a dle svého zvyku koukala do nebe přes lehkou clonu obalujících se třešňových větví. Co vám budu povídat... Celý víkend byl takový. V sobotu jsem se poprvé po zimě projela lesem na kole a místo abych si dala pořádně do těla, zlákala mě tichá bučina, vylezla jsem si na vysoký pařez a čučela na maličké světle zelené lístečky, jak se pomalinku rozbalují na stříbřitých větvích. Pak jsem šlapala přes umělý násep, na kterém právě bíle explodovaly desítky slivkových keřů, sem tam žlutožluťoucí zlatý déšť a svátečně i růžová sakura, která teď prostě nemá konkurenci. Vlastně má. Takové nádheře se podobá jen mladinká nevěsta, jaká byla o víkendu k vidění u nás v kostele. Jedu dál a mířím z náspu dolů.

Pod kopečkem je ohrada plná oveček a roztomilých jehňátek. Na rybníce se pilně párují kachničky a labutě už hnízdí ve svém rákosovém hradu. Jedna sedí se vzpřímeným krkem, druhá rejdí poblíž a shání potravu. Pořád se zastavuji, slézám z kola a žasnu, i když jsem to všechno viděla už pětačtyřicetkrát. V neděli celá blažená ryju, pleju, sázím, přehazuji, čistím, zalévám. A přitom ve městě je spousta zajímavých výstav, báječných kaváren, dávají úžasná představení, v kinech hrají nové filmy, probíhají velikonoční trhy... A mě to všechno vlastně vůbec nezajímá. "Já chci mít čapku s bambulí nahoře, jíst kaštany, mýt se v lavoře, od rána po celý den zpívat si jen. Zpívat si: tam tam ta dam tam tam ta dá da da..."

Asi je pro mě hlavního města škoda. Všechen ten humbuk, co se organizuje pro pozdvižení kulturního vědomí lidu, teď na jaře nechávám plynout mimo. Skutečně obdivuji všechny ušlechtilé lidi, pro které je víkend bez návštěvy nějakého kulturního stánku nemyslitelný. Já však cítím, že jsem duší vidlačka, Senokrupka z Klacíkova, co touží chodit po louce, pást ovce, příst jejich vlnu, sít a sázet zeleninu, chovat slepice, včelařit, dotýkat se dřeva a hlíny, vařit a jíst obyčejná jídla. A za paní učitelku jsem jenom převlečená. Snad to mí žáčci neprokouknou.