8. Smíření s Valentýnem

Tenhle světec měl u mě až do letošního února dveře zavřené. Vždycky mi vadilo to srdíčkové šílenství okolo jeho svátku. Časově je zasazen přesně mezi narozeniny mých dvou nejmilovanějších mužů, takže pro Valentýna mi nezbývaly myšlenky a tudíž ani pochopení.

Navíc, období zamilovanosti mám za sebou už tak dávno, že mi přišlo zbytečné se tím zabývat. I když, tohle mě vlastně docela mrzí. Zamilovanost je magický stav, který dává křídla i podtíná kolena a matně si vzpomínám, jak bylo nádherné v něm pobývat. Nemyslím, že mě to ještě někdy potká. I z toho důvodu jsem valentýnské oslavy vždy považovala za svátek mladých a neokoralých srdcí, která jsou schopna vrhat se do vztahů tělem i duší a nechávat si proudit žilami vlastní fenyletylamin. Rozčilovala mě taková ta "hysterie po americku", kdy člověk nemůže ani k řezníkovi, aby se tam na něj neculil tatarák uplácaný do tvaru srdíčka.

Letos jsem si při chůzi kolem rudých výloh plných kytic a zamilovaných bonboniér uvědomila, že za mého mládí bývaly výlohy rudé nikoli v únoru, ale začátkem listopadu, kdy se slavila VŘSR (kdo neví, co ta zkratka znamená, toho odkazuji na Google) a mí vrstevníci jsou mi svědky, že tento svátek v nikom neprobouzel chuť se radovat ani nikoho líbat. První bod pro Valentýna.

Dále jsem si spočítala, že je to už víc než tři desítky let od jedné lekce angličtiny v mém milém Liberci, kde jsem poprvé slyšela o "red heart shaped boxes". Čili nejde ani v Čechách o žádnou novinku a statečný Valentýn se od té doby činil, aby zakotvil i v naší kultuře. U mladší generace uspěl jednoznačně. Druhý bod pro něho.

Vzpírala jsem se mu jakožto přivandrovalému svátku programově, ale když jsem letos viděla, že i mé kamarádky na 13. února chystají svým rodinám k večeři pizzu ve tvaru srdce, salátky se spoustou červeného ovoce, koláče se srdcem malovaným jahodovou marmeládou a podobné věci, pochopila jsem. Valentýn může být hezkou příležitostí vyjádřit lásku svým nejbližším a nejen dnem D pro květinářství a zamilované hrdličky. Zakořenil a tak zvítězil. Třetí a rozhodující bod pro něj.

Jenže Valentýnu letos nestačilo ani skóre 3:0 proti mým předsudkům a zasadil rozhodující úder.

V den jeho svátku jsem dostala do ruky parte, které složil právě ovdovělý osmdesátník. Snad se ho nedotknu, když si dovolím citovat jeho vyznání, které nechal natisknout místo tradičních biblických veršů. V záhlaví smutečního oznámení stálo toto: "Ty jsi …. moje jediná láska, vždy jsi byla, jsi a vždy budeš! Díky Ježíši Kristu nás nemůže časná smrt rozdělit! Sbohem s Bohem, můj milovanej zajíčku."

Úplně mě rozsekal. Ten člověk se svou ženou prožil šedesát let a stále ji miluje. Nejsou to jen slova na tom zoufalém černě orámovaném papíře. Miloval ji, staral se o ni a byl jí rytířem, když ještě žila. A ona mu oplácela stejnou mincí.

Nevím, jestli někdy slavili svátek zamilovaných srdíčkovými dortíky a rudými růžemi. Ale vím, že svou hlubokou lásku slavili každý den.