6. Jak jsme na někoho čekali

Od léta jsem nic nenapsala. Pořád jsem potřebovala něco stihnout, roztřídit, vyřídit, pokrýt pracovní povinnosti ve škole, obarvit to či ono, až mě překvapil podzim a po něm advent.

Není to tak zlé, podařilo se mi mezi sebou a částí rodiny vyjednat vypuštění jedné položky vánočních obřadů, a sice chystání málo užitečných dárků. Tím se mi poněkud ulehčilo. Také jsme si s mou šikovnou dceruškou rozdělily druhy cukroví, které nám stojí za námahu vytvořit. Předvánoční úklid jsem si bez výčitek vůbec nepustila přes práh domu.

Ale ani s těmi všemi úlevami jsem nedokázala vyšetřit čas a klid, jenom jsem hromadila poznámky:           1) k začátku školního roku, 2) k neobvykle teplému podzimu, 3) k barevným šňůrám listí, které se hromadí v potoce, 4) ke genealogickému výzkumu předků, 5) ke sbírání hub, 6) k ukládání fotografií na cloudy a nakonec jsem pro vás měla nachystáno originální téma "jak letos trávím advent".

Sakumprásk šest fejetonů, které už teď pozbývají smysl, protože je Štědrý den a Jezulátko se znovu narodí už dnes v noci.

Takže moji milí čtenáři, asi takto:

Advent začal vesele. Na můj plátěný stánek na řemeslném trhu v Holešovicích nejprve spadl všechen sníh letošní zimy. Zkušenost víkendu stráveném na mrazu byla neocenitelná a pro mě rozhodně neopakovatelná.

Nacvičili jsme program, kterému někdo říkal "koncert chrámového pěveckého sboru" a někdo "nejspíš poslední besídka". Provedení tohoto hudebního pásma v kostele/modlitebně bylo z mého pohledu velmi uspokojivé a navzdory všem nedokonalostem vládla krásná, družná a sváteční atmosféra.

Se žáky 3. A jsem navštívila dvě divadelní představení. To první bylo pozoruhodnou slátaninou Andersenova příběhu Sněhová královna a populárního disneyovského Frozen. To druhé bylo betlémským příběhem podle Víti Marčíka a rozhodně mi spravilo chuť. Ten člověk je po desítky let, co ho znám, stále konzistentní, neuvěřitelně hravý, zpěvavý a záleží mu na poselství, které předává.

V televizní soutěži Stardance jsem viděla úžasné tance a hezky se u toho pobavila, zatímco v taneční škole Jakuba Vavrušky jsme přešli z podzimního do zimního kurzu a tam se bavím o něco méně. Nemohu vstřebat botafoga tančená pozadu a ještě několik dalších prostých figur. Stačilo dvakrát vynechat lekci a už se vezu.

Navštívila jsem Jubilejní synagogu o svátku chanuka. Znovu mě okouzlil nejen interiér, ale hlavně radost a živá nedokonalost, kterou bohoslužba vyzařovala. Děti tam hrály na harfy, zpívaly, krásně se četl chanukový příběh a nádherně se hrálo na housle. Prostě krása.

S kamarádkou jsem taky zašla na lidové betlémy do sklepení Betlémské kaple. To je můj každoroční zvyk a potěšení. Cestu domů jsme ochutnaly báječný svařák, koukaly se na světýlka a prostě jen tak lelkovaly a povídaly si.

Odolala jsem všemu šílení kolem dobročinného jarmarku ve škole a navzdory mému programovému flegmatizmu jsme se všemi žáky, učiteli a přáteli školy vydělali překvapivě dost peněz.

S týmem dobrovolníků jsme pekli domácí vánočky a rozváželi je seniorům. Hezká akce, která hřeje u srdce ty, co pečou i ty, co pak jedí.

Po několika letech jsem zase byla bruslit a překvapivě jsem si ani jednou nenatloukla.

Nechala jsem udělat celou kupku fotokalendářů pro naše blízké a byly hotové do dvou dnů! To taky potěšilo. Naopak nepotěšilo hodinové čekání na hlavní poště v Jindřišské. Ať tomu říkají optimalizace nebo státem zaručená služba, výsledek je vždy tentýž. Naštvaný zákazník/daňový poplatník.  

S mou milou holčičkou jsem jela na výlet do Českého Krumlova, kde je v zimě klidno, vlídno a příjemno.   A tam také skončila bezstarostná a třpytivá část adventu. Byl den zimního slunovratu, nejtemnější den v roce, kdy se něco zvrtlo a stal se ještě temnějším. Moje odhodlání po návratu z výletu psát Vám veselé vánoční pozdravy vzalo zasvé.

Místo toho Pánu Bohu děkuji, že jsem stále tady, že mi v loterii života stále vychází dlouhá sirka. Cením si každého prožitého dne, svých blízkých, svých radostí a příležitosti tu být.

"Jako je jisto, že jsme se narodili, tak jistě i zemřeme. Nejisto však - kdy."

To řekl učitel národů Jan Amos Komenský a já mám k tomu jenom…

…AMEN.