5. Čerpám

O placeném čase odpočinku jsem sice psala už minule, ale protože právě dočerpávám měsíc řádné dovolené, těsně předtím, než se stanu osobou bez řádného pracovního poměru, soudím, že titulní téma nebylo dosud vyčerpáno.

Čerpání - to slovo řinčí a skřípe jako rumpál a probouzí mou představivost. V prvním okamžiku mám před očima pumpu, ve druhém maratónského běžce na konci trati.

Při čerpání jde v podstatě vždy o silové získávání něčeho, co by jinak zůstalo dole, daleko, uzavřené, nedostupné, stlačené, nepoužitelné.  Nějaký druh energie se za pomoci určitého úsilí nebo i násilí přemisťuje odněkud někam. Slova příbuzná k čerpání pak naznačují směr či míru proudění, přičemž proudit může čas dovolené, energie, tekutiny, peněžní prostředky i ledacos jiného.

Získávání, to zní jako výhoda nebo výhra, ale...

Teze 1)  Každé čerpání skrývá háček. Může se totiž stát, že při něm člověk vynaloží více energie, než kolik jí získá. Jsou sice mezi námi experti, kteří dokáží čerpat tak, aby za ně platit museli jiní. To je však "dovednost jiného druhu", kterou nemohu obdivovat. Takže zpět.

Příkladem budiž hypotéka: Model je hrubě nepřesný, neboť se v oboru nevyznám a jsem spíše nemístně optimistický laik. Dejme tomu, že vám banka za účelem rekonstrukce vašeho obydlí laskavě zapůjčí jeden milion korun na dobu dvaceti let. Neudělá to z lásky, nýbrž z kalkulace, která ukazuje, že při neměnném úroku 3% jí za celou dobu splatíte milion třistapadesát tisíc a na poplatcích dáte nejméně dalších padesát. Nastávající dlužník si musí dobře rozmyslet, jestli vyčerpaný milion, který teď ve skutečnosti nemá, dokáže proměnit na takovou hodnotu, která by stála i za těch dalších čtyřista tisíc, které nakonec bude muset k vypůjčené částce připlatit.  (Mimochodem, za pouhé číselné informace v tomto odstavci platím už teď tím, že mi obratem volají z hypotečního portálu, jejichž kalkulačku jsem použila, zda a kdy si chci hypotéku vzít. To jsem zvědavá, jestli si moje číslo někdy z databáze vymažou.)

Jiným modelem může být exotická dovolená, na kterou jsme napřed dlouho šetřili, pak se na ni pracně dva dny balili, s velkým nervovým vypětím nakonec odjeli, tam čelili různým úskalím a nepohodlí a po dvou týdnech čerpání sladkého odpočinku se vrátili do nevyvětraného zaprášeného bytu s uschlými květinami a mapami vodního kamene v dřezu a umyvadle. Nepočítám zkažené jídlo v lednici, které jsme před odjezdem zapomněli zkonzumovat a teď svým zápachem zamořilo celý prostor, ani tři dny vybalování a praní, které nás po zaslouženém odpočinku čekají. Za načerpání nových sil se zkrátka platí vyčerpáním těch starých.

Teze 2) Navzdory první tezi o nežádoucí nerovnováze mezi příjmy a výdaji zřejmě nejde o nic jiného, než o starodávnou pravdu o zachování energie. Ta se neztrácí ani nevzniká, jen se neustále přelévá z jedné formy do jiné. Zřejmě to platí jak ve fyzikálním, tak v mentálním světě. A kdo ví, jestli i tohle nakonec není jedno a to samé. Pociťovaný zisk či ztráta jsou nejspíš subjektivní kategorie. Když totiž jedu na kole šumavskou přírodou a probírám přitom s kamarádkou cyklistkou všechno možné ze života nebo se s řevem koupu v ledové Studené Vltavě, tělo energii vydává, zatímco duše naopak přijímá. Výsledkem je pak večerní slastná únava těla a vyvětraná mysl přetékající pohodou.

Je to příklad transformace fyzických sil na duševní? S tím si teď budu lámat hlavu. Buďto jsem právě objevila způsob, jak přečerpat kalorie ranní ovesné kaše do podoby fejetonu, nebo je to jinak a inspirace přichází z nevyčerpatelného zdroje mimo nás, který je ale zároveň v každém z nás, stejně jako vesmír. A z něj může čerpat každý...