4. Myšlenky o kravách

Na dovolených bez dětí se dobře přemýšlí. Jelikož nastaly ideální podmínky, zase si mohu v klidu dumat, rozjímat, rozhlížet se po světě a mám na to spoustu času. Vám všem tedy srdečný pozdrav z prázdnin!

Francouzi rádi říkají "vachement bien", což je v překladu "velmi dobře". "La vache" ale neznamená nic jiného, než "kráva", takže když je něco opravdu skvělé, je to vlastně "kravsky dobré". I u nás se říká velkým věcem "… jako kráva".

Ráda bych se u toho báječného tvora, kterého si poměrně často bereme do úst, dneska zastavila. Při projíždění zemědělskou krajinou na kole člověk tu a tam krávy potkává. Většinou jsou na ohrazené pastvině natolik v pohodě, že jim nestojíte za povšimnutí a v klidu si přežvykují dál. Mám ve zvyku je za jízdy zdravit pokřikem: "Ahoj krávy! Jste zdrávy?" a pak se teprve dívám, jestli náhodou nejde o býčky. Ale i ti mé pozdravy zpravidla přijímají netečně. Jen telata ještě bývají zvědavá a hezky na cyklisty čučí. Pohled na kravské pasoucí se stádo mě pokaždé moc uklidňuje. Představuji si, že dokud je v Evropě jediná pasoucí se kráva, nehrozí nám hlad ani nic zlého. Tur domácí ve mě při svých rozměrech budí dojem, že jako matka obstará mléko pro všechna miminka, která se nemohou kojit, že vyprodukuje všechnu tu smetanu, kefíry, jogurty, máslo, sýry, tvarůžky a mléčné dobroty pro mlsné děti i dospělé. Dokonce i rozměrná tuří lejna ještě zúrodní pastviny i pole a ta budou dál štědře plodit.

Kráva se kromě výživy miminek o lidské zdraví přičinila i jinak. Od latinského pojmenování krávy "vacca" pochází i slovo "vakcinace". Neboť to byly právě kravské neštovice, které pomohly zachránit statisíce dětí před neštovicemi pravými. Od té doby se látkám obsahujícím nepatrný zlomek "škodliviny", která pomůže lidskému tělu vybudovat si účinnou obranu, říká vakcína. Kravičko, ty jsi skromná a nechlubíš se tím, ale my víme svoje.

Pasoucí se stáda v krajině jsou rovněž náramně estetickým prvkem. Ať jsou krávy strakaté, hnědé, černé či plavé, jejich uskupení na pastvině je vždy dokonale malebné. Na cestách bretaňskou krajinou jsem si říkala, že bych klidně byla i krávou, kdybych se mohla takhle pást na břehu azurového zálivu, dýchat slaný přímořský vzduch vonící po řasách a ani by mi nevadilo, že by můj život nebyl moc dlouhý. Protože by byl krásný a klidný, měl by svůj pravidelný řád a to potřebuje v jisté míře každý.

A navíc ještě to skvělé slovo… když chce člověk vyjádřit úžas, potřebuje vyslovit nějaký důkladný vokál. K tomu se naprosto báječně hodí výraz: "Ty krááááávo!"

Jelikož jsem na dovolené a pro dnešek jsem se rozhodla pro záměrnou idealizaci světa, nepůjdu už ani o kousek dál a neceknu slůvko o tom, jak člověk krávu nakonec zužitkuje do posledního kousíčku její hovězí bytosti. Nechci mluvit ani o velkochovech, ve kterých krávy v životě neviděly pastvinu, celé dny stojí kopyto na kopytu u žlabu s prapodivnou krmnou směsí a jejich produkce zahrnuje kromě mléka i kritické množství metanu. Za to je mi spíš hanba, že s tou dobrou chůvou lidské populace zacházíme jako s pouhým bezduchým předmětem. Stejně tak jsem před lety musela brečet studem a lítostí při zprávách o vybíjení mnohatisícových chovů kvůli možné (nikoli potvrzené) nákaze nemocí šílených krav.

Možná si teď někdo ze čtenářů říká: To je kráva, jak bychom asi lidstvo uživili bez velkochovů dobytka? Jak jsem řekla, dnes idealizuji.

Být nazvána krávou však pro mě není potupné. Vidím její respektu hodné rozměry, štědré vemeno, klidné pohyby, mírný kukuč, rozvážné přežvykování, které budí dojem, že kráva přemýšlí. Dokonce mě napadá, že kdyby si někteří lidé vzali příklad alespoň z tohoto – méně mluvit a více přežvykovat, způsobili by méně škody, neboť mlčeti zlato.

A tak dnes zdravím všechny milé a drahé krávy, ať už chodíte po čtyřech nebo po dvou: Buďte hodně zdrávy a buďte i hodně milovány. Ať máte vždycky dost zelené šťavnaté travičky pod sebou a modrého nebe nad hlavami.