4. Dovolená

Školní rok obyčejně začíná přípravným týdnem v srpnu, kdy jsou rána malinko chladnější, ale dny teplé a zářivé a odpočatý učitel si opět pomalu začíná zvykat na pravidelný pracovní režim. Přes léto napřed myšlenky na školu úplně vypnul a věnoval se zanedbané domácnosti, zahradě a rodinné dovolené, asi tak v polovině prázdnin mu začaly chodit nápady, co a jak dělat s dětmi od září a patří-li mezi ty svědomitější, začal už dokonce vymýšlet a vyrábět nové pomůcky. Zatímco ostatní spoluobčané si mohou plánovat levnější zájezdy k moři na září, on ví, že tou dobou už bude zase hákovat a do další letní dovolené si počká asi tak 45 týdnů.

Tenhle Damoklův meč je na začátku července ještě příliš vysoko u stropu, takže ho člověk nejprve nevnímá. A tak si užívá dovolenou. Pro mně to znamená brzy vstávat a těšit se z dlouhého rána. Naplánovat si práci a tu pak udělat, nebo dělat něco úplně jiného. Vypadá to například takto:

Plán: Dneska konečně připravím osnovu do tkalcovského stavu a začnu tkát šál. Těším se na to už měsíce!

Skutečnost: Stav je zablokovaný bednami plnými těžkého nářadí, které si do pokoje "uložili" lidé, kteří nám už šestým týdnem rekonstruují koupelnu (původně slibovali, že nejpozději do tří týdnů to bude hotové). Rekonstrukce se zastavila v okamžiku, kdy se ukázalo, že italský výrobce nevyrobil objednané dlaždice. Po celou tu dobu se myjeme ve škopku, nemaje druhé koupelny v domě. Na to se dá zvyknout, což o to. Horší je, že při pokusu vyprostit zpoza nářadí tkalcovský stav si povšimnu nápadně zaprášeného všeho, co je v pokoji. Je mi to divné a začnu pátrat po příčině toho znečištění. Ukáže se, že rekonstruktéři prorazili při instalacích příčku až do pokoje, takže za skříní vznikla poměrně slušná džuzna. To mě přiměje podívat se do vybourané koupelny a zjistím, že nejen tato, ale ještě jedna příčka je skrz. Je to ta, která tvoří zadní stěnu vestavěné skříně na chodbě. Vše, co se nalézá ve skříni (zarovnané od podlahy ke stropu v šířce celé stěny, je nehorázně zaprášené. Včetně prádla, které čeká v koši na vyžehlení. Inu, jářku, plakat? Křičet? Nikoliv. Upozornit na tuto skutečnost vzácnou bourací četu, hned to dají do pořádku, ale všechny špinavé věci je třeba očistit, vyluxovat atd., bylo by nudné všechny následky vyjmenovávat, neboť laskavý čtenář má svou představivost.

Vybřednout z těchto a podobných nesnází se dá například tak, že odjedeme s přáteli na jednodenní výlet na kola. Je to sice nic neřešící, ale velmi osvěžující řešení. Jedeme krásnou jihočeskou krajinou, čicháme vůně léta, smějeme se všemu možnému, povídáme o tom i onom, dobře se najíme v zahrádce nějaké příjemné restaurace. Chvála Bohu, že už je zase otevřeno a nemusíme potupně jíst plastovými příbory z polystyrenových krabiček s rouškou pod bradou, opřeni o patník nebo elektrickou rozvodnou skříň stojící na ulici. Obdivujeme maková pole, navštěvujeme historická podzemí, muzea, vyhlídkové věže, kláštery, kavárny a cokoliv zajímavého, co potkáme cestou.

Na zpáteční cestě k autu míjíme třešňovou alej a krom toho, že třešně právě dosahují vrcholné sladkosti, byl někdo tak dobrý, že pod stromy přivalil velké, igelitem potažené balíky sena. Naprostý luxus. Na takový balík vylezu i já (na stromy od dávných dob nešplhám ze zásady, neboť dodnes při změně počasí vím, kde mi srostla stará zlomenina). Nacpeme se všichni až k prasknutí, až už opravdu nemůžeme a blaženě namlsáni už poněkud ztěžka šlapeme dál do pedálů. Cestou domů pak nikdo z nás netrpí zácpou, přesto všichni postupně uvázneme v zácpě na Benešovské. Povedený výlet.

Dovolená pro mě neznamená odjezd kdovíkam, ale to, že si mohu dovolit také někdy nepracovat a jen tak se radovat. Z přátel, z přírody, ze všeho krásného a dobrého, co znám. A čučet. A přemýšlet si. Konat bez plánů jen tak, ad hoc. Aby té práce nebylo moc. Je to dovolené.