27. Hlavně, že jsi na vzduchu

Nikoli poprvé pan Svěrák svým písničkovým textem dokonale vystihl mé aktuální rozpoložení, proto jsem si dovolila jeden jeho kousek do titulku vypůjčit. Dnešek přinesl tak intenzivní dojmy týkající se okolního vzduchu, že tentokrát se musím více věnovat právě této plynné směsi, bez které by život na Zemi nebyl možný.

Právě jsem na dvoutýdenním výletě v Dánsku. Schválně neříkám na dovolené, protože se nikoho dovolovat nemusím, když si chci dopřát vykročení ze všedních dnů. Nicméně, tento dlouho chystaný výlet je určitým vyvrcholením mých plánů, které jsem si chystala na celé milostivé léto. Jak už jsem psala minule, tou zářící hvězdou byl barvířský kurz, který jsem šťastně absolvovala a teď, zatímco dojmy doznívají a načerpané znalosti se postupným procesem ukládají v mozku, oblékám každý den cyklistický dres, nasazuji přilbu a vyrážíme objíždět některý z mnoha ostrovů, ze kterých se dánské království skládá.

Nemůžeme se totiž nabažit vůně moře, které již mnoho milionů let v české kotlině postrádáme. Dánsko se oproti tomu skoro celé koupe v Baltu a poeticky nahlíženo, líbá se s ním na každém rohu. A že těch rohů, výběžků, zálivů a průlivů je... Balt je tu mělký a přítulný, plný života a zdá se i velmi čistý. Sem tam si děláme přestávky v jízdě, vyzujeme boty a jdeme si dát polaskat alespoň kotníky jemným písečkem a studenou, mírně slanou vodou. Vzduch je tu voňavý solí, vyvrženými řasami, mušlemi a takovou tou příjemnou rybinou. Je ale docela studený. Jako na horách. Je sice zima, ale sluníčko přes to pálí jak ďas a večer máte červený nejen obličej od čela dolů, ale i paže a nohy od půlky stehen nad linii ponožek. Klasické cyklistické opálení, které žádné dodatečné slunění v plavkách ani na Adama neschová.

Kromě moře tu často voní divoké růže (rosa rugosa), kterým se tu na pobřeží mimořádně daří. K tomu se přidávají bezy, které tu kvetou o něco později než u nás. Přímo na pobřežních dunách se objevuje růžová trávnička přímořská (armeria maritima), která voní překvapivě sladce po medu, musí se k ní ale hodně zblízka. Když přejíždíme ostrov středem a od moře se vzdalujeme, je to trochu méně poetické. Tato úrodná země oplývá dobytkem a obilím, takže ve vzduchu je často intenzivní "vůně domova", jak jsme si zvykli dobromyslně označovat zápach chlévské mrvy. Také se tu nezřídka objevuje řepka, která svůj brukvovitý odér šíří široko daleko. Vždycky při tom puchu, ač nerada, vzpomenu na jistého A.B., jež svou kariéru s řepkou nerozlučně spojil a vyneslo ho to, žel, hodně vysoko. Většinou jsou to ale příjemné vůně vegetace, které zdejší ovzduší obohacují a dělají z něj takřka kalorickou potravu.

Vzduch je tu silný a intenzivní díky větru, který prakticky neustále sviští přes nízké ostrovy i podobně nízkou pevninu. Větru se staví do cesty jen vysoké věže větrných generátorů, které svými svištícími lopatami připomínají starodávné větrné mlýny.

A tu jsme objevili zvláštnost a tajemství zdejšího vzduchu! Že jste to vy, moji milí čtenáři, prozradím vám ho také: Ty generátory nevyrábějí jen elektřinu, ale melou vzduch na jemno, dokonce na tak jemňoučko, že proniká hluboko do plic jako mramorový prach, proniká do nich mnohem intenzivněji, než obyčejný český vzduch, který je příliš hrubozrnný, než aby se dostal do všech zákoutí všech plicních sklípků.

A to je také důvod, proč jsme po dnešku tak unavení. Byl to dlouhý den, dokonce nejdelší v roce a plný tak jemně mletého vzduchu, že prakticky hned po dopsání poslední věty padnu do postele a budu spát jak miminko nacpané na noc krupičnou kaší.

Dobrou!