26. Vděčnost

Psát o vděčnosti je nevděčné. Psaní o průšvizích, nesnázích a pohromách je mnohem snadnější, neboť obsahují drama už ze samotného principu, lze je zveličovat, všelijak přibarvovat, dokonce o nich vtipkovat, jelikož vtipné obraty se samy nabízejí.

Kdovíproč se pohoda, spokojenost a spořádaný život jeví jako nuda. Když napíšete, že jste spokojení, šťastní, milovaní, zaopatření a podobně, určitě se najde pár lidí, které tím naštvete. Možná je to důvod, proč si štěstí raději necháváme pro sebe, aby nedráždilo ty méně obdarované. Vzniká tak dojem, že je život samé trápení,  nepohoda a štrapáce. Jelikož s utajováním štěstí zásadně nesouhlasím, musím jít příkladem a prohlašuji, že každá hezká chvíle v životě mi stojí za nějakou tu nepřízeň a i když jsem někdy s pohodou v mínusu, v konečném součtu krásy života pro mě převažují. Řekla bych dokonce, že převažují výrazně. Jelikož však záleží na subjektivním úhlu pohledu a přít se s někým, jestli je život krásný či není, nedává smysl, nebudu tu myšlenku dál rozvádět.

Jednou z životních krás je pro mě schopnost vnímat barvy a jejich vzájemnou harmonii. Jelikož se dlouhodobě věnuji barvám přenášeným na textil z přírody, usiluji dozvědět se o tomto tajemném umění co nejvíc. Mám ve zvyku chodit svému štěstí naproti, takže jsme se nakonec po dlouhém covidovém čekání potkali. Od loňského podzimu jsem se těšila na kurz přírodního barvení v Dánsku. Připravila jsem si odborný slovíček pro všemožné výrazy týkající se práce s textilem, botanické výrazivo i některé položky chemického slovníku. Nastudovala jsem hromady textů, absolvovala řadu konzultací, dala do pořádku svoje barvířské portfolio a v červnu jsem se cítila připravená na všechno.

Moje angličtina je sice děravá, ale domluvit se dokážu a jelikož se na kurzu sešla pestrá mezinárodní sestava, byl to opravdu mnohovrstevnatý zážitek.

Na co jsem připravená nebyla: na dokonalost, s jakou byl celý kurz zorganizován. Na pohodu, s jakou se dá v týmech během čtyř dnů nabarvit a dál zpracovat sedmdesát různých přírodních odstínů. Bylo to tak skvělé, že v mém anglickém slovníčku chyběl dostatek superlativů a výrazů nadšení, radosti a spokojenosti, takže jsem se brzy začala opakovat. Pro příště: našprtat více slov typu "georgeous, unbelievable, bewildering, astonishing" apod.

Získala jsem teď několik nových, podobně nadšených kamarádek v řemesle, se kterými jsem si báječně rozuměla. Ve svých sedmkrát sedmi jsem se díky nim cítila trochu jako studentka v programu Erasmus (v mládí jsem ho na vlastní kůži zažít nemohla, ale tak nějak si ho představuji). Navzdory vráskám, šedinám, životním karambolům, cukrovkám nebo artrózám jsme se bavily jako puberťačky. Smály jsme se všemu a na každé bylo něco hodné obdivu. Ani mě nepřekvapilo, že řada z nás byla profesí učitelka. Opět se potvrdilo, že u pozitivně myslících žen na věku houby záleží. Svoje štěstí si každý může nosit v sobě a vkládat ho do všeho, co zažívá. Vnější okolnosti o našem osobním prožívání štěstí nerozhodují.

Jestli tohle není důvod k vděčnosti, tak už nevím, co byste chtěli.