14. S barvou ven

Miluji barvy a celý život se učím s nimi zacházet. Nejmilejším dárkem v dětství pro mně byly pastelky, vodovky, fixy a barevné papíry. Čím víc odstínů, tím větší nadšení. Toho si na základce všiml jeden spolužák, který byl do mě zamilovaný a na vánoční besídce mi daroval krabičku anilinek. Nepodezírám ho z toho, že by věděl, jak jsou jedovaté. Byl to určitě dárek z upřímné, byť neopětované lásky.

Ještě si vzpomínám si na jednu báječnou omalovánku tištěnou na áčtyřkovém kreslicím kartonu. Jmenovala se "Jirkův všední den" a ilustrovala spořádaného hošíka, jak si sám uklízí pokojíček, vzorně si čistí zoubky, jí zdravé jídlo, miluje utírání nádobí, rád chodí do školy a podobné nesmysly z kategorie zbožných rodičovských přání. Na jedné stránce byl vyobrazen jeho rovněž vzorný tatínek, jak přichází z práce v obleku s vázankou. Dala jsem mu co proto. Dostal světle zelené sako, žlutou košili, oranžovou kravatu, zářivě modré kalhoty, hnědé boty a fialové ponožky. Rovněž perlovcový rám velkého zrcadla v předsíni, který byl součástí vyobrazení, měl všechny kuličky vybarvené sytými odstíny červené, růžové a všech barev, které v krabičce zbývaly. Se svým výtvorem jsem byla velice spokojená.

Stejné nadšení jako z barviček na kreslení a malování jsem později prožívala (a dosud to tak mám) i v obchodech s látkami, galanteriích,  ve výtvarných potřebách a při listování barevnými vzorníky jakýchkoliv hmot, které se dají barevně řadit, ladit, porovnávat a kombinovat.

Teď si uvědomuji, že i moje první zaměstnání po škole se zgruntu týkalo barev. Dostala jsem úžasné místo v desinatuře akciové společnosti Textilana (nepřežila svou privatizaci v devadesátých letech a dnes je na jejím místě jen travnatá pláň). Mým úkolem bylo napřed s lupou na oku párat a zakreslovat vazbu dodaných vzorků tkanin a poté vzorovat vlastní látky určené pro pánské obleky. A k tomu se používaly takřečené barevnice, objemné bichle plné kartiček s navinutými vzorky nití, ze kterých se vybíraly ty nejlepší barevné kombinace pro konkrétní módní sezónu. Rozkoš pro oko i pro duši, stále hladovou po barvách.

Při malování a kreslení v dospělém věku se moje vášeň pro barvy ukázala jako poněkud přepjatá. Dalo se to snést u malby na hedvábné šátky, ale jinak ne. Barev na mých obrázcích bylo vždycky až příliš, takže jsem se raději zaměřovala na kresbu tužkou, uhlem nebo tuší.

A když jsem se musela postavit čelem vlastním šedinám, které se mi do kaštanových pramenů vloudily, poněkud předčasně, také bylo namístě se krotit. Chodit s ohnivě rudou nebo havraní černou hlavou jsem odmítla, i když by to možná bylo docela sexy. Vysvětlím: vůbec by mi nevadilo nosit kštici v syté bordó. Vadily mi odrosty, tedy ty fádně tmavé a popelavě šedé milimetry u kořínků vlasů, které se v mém případě objevují už po dvou týdnech. Ten protiklad by byl tak hrozný, že bych buďto pukala vzteky při každém pohledu do zrcadla, nebo se musela dobarvovat každých čtrnáct dní. Vzhledem k tomu, jak otravná procedura to je, zvolila jsem  strategii minimálního kontrastu, z čehož plyne, že ze sytě kaštanových odstínů intenzity 5 (málo šedin) jsem během let postupně přešla k tmavé blond intenzity 8 (hodně šedin). Jednou za měsíc docela stačí. Edukační vsuvka pro ty, kdo si na krabičkách s vlasovými barvami dosud nevšimli: čím tmavší odstín, tím nižší číslo. Bílé a stříbrně šedé tóny mají desítku.

Čemu se věnuji teď, v roce své tvůrčí svobody, není nic jiného, než pokračování celoživotního tance mezi barvami. Nejbarevnější sezóna roku pomalu končí na kompostu a v ovocných přepravkách. Není už pomalu co sbírat a vyjížďky na kole omezují vlhké mlhy a chlad. Ani pokročilý podzim mi ovšem nemohl zabránit v experimentech s přírodními barvami. Nejenže mám nasušené pytle barvířských rostlin, stala jsem se dokonce importérem přírodních barvicích extraktů z Indie, takže i teď, v sychravých dnech můžu mít den co den na plotně svůj třináctilitrový hrnec IKEA 365+ a těšit se, jakou barvu dá odvar z akáciové kůry, sapanového dřeva nebo z listů morušovníku. Prostě čistá radost.

Na závěr připojuji svůj tradiční refrén a konstatuji, že se nad každou barvicí lázní stále posouvám zpomalením vpřed. 

Děkuji za Váš laskavý zájem.