13. Dokonalost až v nebi

Už se mi zase stýská po psaní. Navíc, považuji za důležité oznámit, že stav, kdy je všechno ideální, je právě a pouze ideální a tudíž reálně neexistuje. Leda až v nebi. Pokud si někdo (hovořím zejména do vlastních řad) myslí, že až se změní to a to, nastane konečně pravá dokonalost, je pravděpodobně na omylu. Uvedu tři prozaické příklady:

• Po demokratických volbách do poslanecké sněmovny, které dopadnou podle mých očekávání, konečně zavládne klid, právo, pořádek, obrat k nezadlužené budoucnosti, skončí korupce, přestane se lhát ve velkém,  budou dostupné byty pro mladé, definitivně zatočíme s covidem, zmizí nespravedlivé exekuce, nezaměstnanost, chudoba, ... a všichni budou spokojeni. Patrně tušíme, že toto očekávat ... je blbost.

• Až budu v důchodu, konečně budu mít čas na všechny svoje koníčky, oblíbené sporty, návštěvy přátel, výlety a přečtu si metry všech knížek, které jsem si za celý svůj život pořizovala "napotom". Patrně tušíme, že i toto je blbost, odkládat na někdy později všechno, co nás těší a život zkrášluje.

• Až na sebe konečně budu mít čas, zajdu si na všechny lékařské kontroly, dám se do pořádku, zdravě zhubnu, zkrásním a budu sama se sebou spokojená. I v tomto případě je díky prostému pozorování patrné, že kdo není schopen provádět svou údržbu průběžně, po letech zanedbávání to jen těžko dohoní.

A teď sérum pravdy o mně, osobě, která vědomě ustoupila ze své bezpečné pozice, profesní schopnosti uložila k ledu, stáhla se do soukromí a dočasně vyměnila jistou společenskou vážnost za klid a pracovní pohodu domácí dílny.

Je příjemné dobře spát, nestresovat se pracovními případy, které si člověk chtě nechtě stejně nosil v hlavě domů. Je úžasné víkend trávit jako víkend a nehonit při něm přípravy na další týden výuky, nemuset v neděli večer vyvěšovat na web týdenní plány, nevyplňovat nesmyslné formuláře a neděsit se z hromady sešitů k opravování. Je osvěžující, věnovat domácnosti čas, který si milovaný domov zaslouží.

Na druhou stranu, je toho klidu někdy až moc. Akce se na mně nevalí, ale musím si je plánovat sama, za celý den jsem "nevypovídaná" a tak nejspíš při příležitostných hovorech mluvím víc, než je zdrávo. Víc telefonuji a je také snazší mě na telefonu zastihnout, ačkoliv tady mám stále co dohánět. Je také překvapivě obtížné zvyknout si na to, že vám každý měsíc na účtě nepřistane stabilní výplata, která přináší pocit, že je člověk jaksi zajištěn.

To však má i své výhody. Jsem nucena mnohem lépe hospodařit s prostředky, které mám k dispozici teď. Učím se stále nové věci, ať už barvím rostlinami nebo pracuji na zprovoznění e-shopu. To je ostatně o dost obtížnější, než jak tvrdí poskytovatelé internetových služeb. Jejich "otevřete svůj vlastní e-shop během několika minut" trvá mně už několik týdnů. Pocit velké radosti a uspokojení prožívám v dílně, když tvořím stále nové věci. Teď zbývá už jen najít pro ně odběratele, jinak mi dojde materiál, nebude na další a budu čelit další výzvě: kam na brigádu.

Navzdory nižším podzimním teplotám jsem denně více venku, pod širým nebem, což vděčně kvituje moje duše. Průběžně se věnuji restům v různých odvětvích mého života, což je také velmi uspokojující.

Pro své přátele a pravidelné čtenáře shrnuji své říjnové prohlášení, kdy jsou již 2,5 měsíce milostivého léta za mnou, takto:

Bylo to dobré rozhodnutí, vykročit ze zaběhlé rutiny. Žádná nuda, spíš dobrodružství. Když se nedaří, jdu ven na dlouhou dumavou procházku (viz Medvídek Pú). Nelituji se a nestěžuji si, protože mě to moc baví. Trochu se mi stýská po lidech (obzvlášť z našeho podkrovního KK, zasvěcení této zkratce rozumí a ostatním do ní nic není). Letos asi budou chudší Vánoce (měřeno na dárky), což ale neškodí, protože peníze prý kazí charakter a největší díla údajně vznikají, když je umělec hladový. Po Novém roce si povíme, jak se můj charakter zocelil a získal na ryzosti a lesku. Do té doby nemějte žádné obavy, nehladovím a brzy se zase ozvu. Zdravím všechny lidi dobré vůle:

Zpomalením vpřed!