Není tak těžké ho vyrobit, chce to jen - jako vždy - dost trpělivosti a ochotu k novému experimentu. Nikdy jsem nemyslela, že zrovna já budu vyrábět domácí alkoholický nápoj (spíše by se slušelo říci "meducínu") a mám potřebu vám tu vypovědět, proč k tomu došlo. Může za to příhoda z dětství mé milované maminky a mé rovněž milované...
Tentokrát ne jako léčivku, ale jako barvířskou rostlinu. Hodně zdaru!
Vidět je úžasný dar. Každý den za něj děkuji. Nejraději bych všechno, co mým očím připadá krásné, nějak uchovávala. Naštěstí to nejde. Něco musí propadnout sítem času i paměti a zůstane jen výběr.
Miluji krátké účelné procházky. Vezmu košík, pozvu někoho milého a ochotného (je-li po ruce) a vyrazíme sbírat, co je zrovna v přírodě ke sbírání. Tentokrát jsem se vypravila na lov s maminkou a hezky jsme si přitom popovídaly. Šlo o bezinky řečené též kosmatice.
Pletu poměrně pomalu, ale velmi ráda. Co vznikne, je měkoučké, mazlivé, pro radost mou nebo někoho jiného. Člověk se přitom zklidní, začne se soustředit, srovná si myšlenky a procvičuje jemné přesné pohyby. Na svých občasných služebních cestách vlakem vytahuji z kabely pletení a poměrně snadno tak navazuji hovory se spolucestujícími. Nejprve tu...
I ten, kdo není obdařen zahrádkou a má jenom květináčky či truhlíky, si může vytvořit hezkou iluzi klášterní zahrady. A mniši to s bylinkami uměli, to si pište. Jenom je potřeba vědět, jak se která jmenuje a nač je dobrá. A pěkně si je označit, jako v herbáři. Je to vůně, je to radost a vylepší i lecjaký kulinářský zázrak!...
Není to žádná švanda, získat z přírodních surovin kloudné barvivo, ale nějak mě to popadlo a tak jsem zkusila využít jarní zeleň březového listí a pustila se do experimentů. K mému překvapení bylo na celém pokusu nejobtížnější sehnat to listí. Když si jen tak chodíte po lese, připadá vám, že jsou všude samé bílé kmeny bříz, jakmile ale vezmete...
Nechci plašit, ale je nejvyšší čas, protože jaro vždycky dělá jakoby nic a pak se rázem změní v léto. A máte po pampeliškách.
Dneska cestou z práce jsem se rozhodla pro pěší cestu přes les. Plácám si za to po rameni, sice mě to stálo hodinu času, zato jsem si po telefonu popovídala s oběma maminkami, zjistila, že kromě labutí jsou na rybníce ondatry (nejspíš), pár minut jsem se slunila na kládě, přinesla si domů pár špendlíkových větviček a u meandrů potoka...
